
$seseznamemsourozencu = "ano"; ?>
Arequipa 
Druhé největší a pro mnohé nejkrásnější město v Peru (od roku 2000 zapsané na 
listině světového dědictví UNESCO) leží ve výšce 2359 m. Je bezprostředně 
obklopeno sopkami El Misti (5822 m), Chachani (6057 m) a Pichu Picchu (5664 m). 
O něco vzdálenější jsou Ampato Nevado (6318 m), Sabancaya (6288 m) a Nocarani 
(5900 m). Původních staveb z bílého sopečného tufu (sillaru) z roku 1540 se 
zachovalo málo, protože město leží v seizmicky aktivní oblasti a větší 
zemětřesení či sopečné erupce nejsou výjimkou (opakují se asi jednou za sto 
let). Stavby z bílého sopečného tufu ve slunečním světle doslova září, proto 
bylo místními město překřtěno na „Bílé město“. Obyvatelé Arequipy říkají, že 
„když se Měsíc oddělil od Země, zapomněl si vzít Arequipu s sebou“. Ve městě je 
k vidění celá řada architektonických i kulturních památek, zejména celá řada 
kostelů a katedrál. Cenné a zajímavé exponáty lze nalézt v Archeologickém muzeu 
University Santa Maria, včetně tělíčka incké dívenky obětované na vrcholu Ampato 
Nevado (Juanita, 1995). K dalším lákadlům města patří vstřícnost a neustálá 
dobrá nálada místních obyvatel, bohatý noční život, stálá přítomnost kejklířů, 
umělců, studentů a třeba také jeptišek v kraťasech v ulicích, ale také místní 
pikantní jídlo a stylové nákupy. Je to ideální místo pro odpočinek po putování 
po Peru a také skvělý výchozí bod pro aklimatizaci na vyšší nadmořské výšky a 
další cestu k výše položenému jezeru Titicaca či do města Cuzco.
Chiclayo
Chiclayo je regionálním centrem ležícím asi 640 km od Limy na severu Peru. Bylo 
založeno španělskými misionáři v 16. století. Město se netěší příliš velké 
pozornosti turistů, ale za vidění stojí místní tržiště, kde lze zakoupit celou 
řadu bylin, elixírů a jiných kuriozit používaných místními brujos (šamanskými 
léčiteli). V jeho blízkém okolí se nacházejí pozůstatky dávných civilizací. 
Hliněné pyramidy v Tucume, řada nalezišť kultury Lambayeque (Sicán), z nichž je
nejslavnější hrobka Pana ze Sipanu – vysoce postaveného panovníka říše 
Moche, kterou archeologové (pod vedením Thomase Alvy) objevili  dříve než 
vykradači hrobů huaqueros. Díky tomu byly při průzkumech objeveny umělecké 
předměty nevyčíslitelné ceny: šperky ze zlata, stříbra a mědi zdobené drahými 
kameny (např. tyrkysy), mnoho textilií, keramiky a dalších artefaktů. Hrobka 
Pána ze Sipánu bývá přirovnávána k Tutanchamonově hrobce v Egyptě a je 
považována za nejbohatší archeologický nález v Novém Světě. 
Chachapoyas
Chachapoyas je nevelké městečko v povodí řeky Utcubamby a výchozí místo pro 
výpravy za pozůstatky fascinující stejnojmenné kultury Chachapoyas. Nejstarší 
stopy této kultury se datují před počátek našeho letopočtu. Je to jediná z 
velkých civilizací v Peru, která se nerušeně vyvíjela prakticky až do příchodu 
španělských dobyvatelů. Do dnešních dnů nám zanechala hlavně fascinující 
sarkofágy v nepřístupných skalních stěnách a kamenná města v horských džunglích.
Trujillo
Je rovněž proslulé svou koloniální architekturou. Bylo založeno Pizzarem v roce 
1534 a od svého založení město vzkvétalo díky obchodu s produkty úrodného údolí 
Moche. Trujillo je však pro turisty hlavně výchozím bodem při výpravě za 
pozůstatky kultur ještě starších. Právě zde, v oblasti pobřežních pouští a 
polopouští, rozkvetly dvě význačné civilizace: Moche, se svými hliněnými 
pyramidami a proslulou keramikou, a Chimu, budovatelé ve své době největšího 
hliněného města na světě Chan Chan (památka zapsaná na seznamu UNESCO).
Amazonka
Nejdelší veletok světa o délce 7025 km, o průtoku 220 tisíc m3/s (asi 
20 % říčních vod světa), s přítoky, z nichž 17 je delších než 1600 km. Pramení 
na jihu Peru v Cordillera de Chilla, celková rozloha povodí činí asi 7 miliónů 
km2. Její nejdůležitější zdrojnicí je řeka Apurímac, soutokem s 
Urubambou vzniká Ucayali a po jejím soutoku s Maraňonem začíná Río Amazonas. Na 
hranicích Peru a Brazílie je šíře jejího řečiště 3 kilometry, na středním toku 5 
– 10 kilometrů a říční delta je široká 250 - 300 kilometrů. Průměrná hloubka 
řeky je 50, někde i 70 metrů. Řeky v povodí Amazonky se rozlišují podle barvy na 
černé, s rozpuštěnými kyselými složkami humusu, a bílé, zakalené žlutými 
jílovitými zvětralinami. Několik přítoků je zbarveno zeleně. Mořský příliv, v 
ústí řeky o výšce až 5 metrů, je znatelný ještě 800 kilometrů proti proudu. 
První splul Amazonku z Ekvádoru až po ústí Francisco de Orellana v roce 
1541-1542. Její okolí obklopuje neprostupný tropický prales, v němž většina 
živočichů musí umět plavat nebo šplhat. Zvířata neuvidíte, protože bujná 
vegetace je tak hustá, že se v ní většina živočichů dokonale ukryje. Je tu 
celoročně horko a vlhko, teploty 23 – 30°C, srážky přibližně 2600 mm ročně. 
Východiskem výprav do pralesa je město Iquitos, kam se lze dostat lodí nebo 
letadlem.
Cuzco
Nezaměnitelné město založené legendární dvojicí Manco Capakem a Mamou Ocllo, 
bylo hlavním městem říše Inků, kteří je nazývali „pupkem světa“. V centru města, 
ve výšce 3326 m, jsou kostely a domy s andaluskými vyřezávanými balkony postaveny 
na inckých základech, které jsou sestaveny jako obří puzzle z kamenných, 
dokonale opracovaných kvádrů. Před Inky, kteří sem dorazili od jezera Titicaca 
ve 13. století, tu žily kultury Killki, Lucre a Huari (Wari), a tak je toto 
město nejdéle souvisle osídleným místem v Jižní i Severní Americe. Půdorys města 
má tvar pumy, hlavu tvořila pevnost Sacsayhuaman, zuby její hradby. Pizarro 
později město vydrancoval a incké paláce byly zbořeny. Na centrálním náměstí 
Plaza de Armas stojí katedrála (1559), propojená s kostely Iglesía Jesus María 
(1733) a Iglesía El Triunfo (1536), v němž je pohřben historik říše Inků, 
Garcilaso de la Vega (16. stol.). Důležitý je chrám sv. Dominika, dříve incká 
Coricancha, jejíž zdi byly pokryty pláty čistého zlata, se zlatou zahradou 
vytvořenou umělci z podrobené říše Chimú. Komplex sloužil i astronomickým účelům 
a zahrnoval chrámy Měsíce a Duhy. V koloniálním období vznikla v Cuzcu „cuzkeňská 
malířská škola – indiánští malíři inspirovaní zároveň španělskou kulturou i 
peruánskou přírodou vytvářeli unikátní díla, která jsou dnes k vidění v 
interiérech četných kostelů a klášterů. Převládajícím etnikem v Cuzcu a okolí 
jsou Kečuové. Centrum je lokalitou chráněnou UNESCO. Cuzco je výchozím bodem pro 
výpravy k Machu Picchu.
Inca trail, "Stezka Inků" 
Nejznámější trek Jižní Ameriky vede národním parkem Sanctuario Historico de 
Machu Picchu ke klenotu světového kulturního dědictví UNESCO, zříceninám Machu 
Picchu. O nádhernou trasu andskou scenérií je takový zájem, že si musíte prohlídku rezervovat, povinný je i doprovod místního průvodce. Vybavení (stany, spací 
pytle, věci na vaření, jídlo) vám ponesou místní nosiči, obdobně jako šerpové v 
Himalájích. Největším úskalím cesty je nadmořská výška, přičemž sedlo Warmi Wanusca 
(kečuánsky "Sedlo mrtvé ženy") dosahuje 4199 m a sedlo Dvou jezer 4000 m. Větší 
jezírko Chaquaquacha napájí menší jezírko podzemní cestou. Limitující je 
nedostatek kyslíku a pokud nejste řádně 
aklimatizováni, hrozí výšková nemoc (soroče). Krajina je však téměř neskutečná a vegetace úžasná, od záplavy 
bromélií a orchidejí až po vysokohorskou step. Většina stezky je vyskládaná z 
plochých kamenů, jsou zde tisíce schodů a také tunely. Tábořiště a pravidla 
pohybu jsou pevně určena. Začátku stezky dominuje velehora Salcantay (6271 m) – 
sídlo Apu (bohů). Postupně se prochází řadou pevností: Runcuraqay, připomínající 
vajíčko, nad údolím Pacamayo (kečuánsky Východ Slunce); Sayacmarca (Dominantní 
město) – ta byla vybudována už kmenem Collů, největších nepřátel Inků; z 
rozlehlé Phuyupatamarca („Město nad mraky", 3750 m) je vidět vrchol Huyana 
Picchu a zříceniny pevností Intipata a Wiňaywayna (Věčně mladý) s dokonalým 
amfiteátrem teras. Ze sedla Intipunku (Brána Slunce) se sestupuje na vlastní 
Machu Picchu. 
Lima
Hlavní město Peru, založené roku 1535 Pizarrem na řece Rimac, původním jménem 
Ciudad de los Reyes (Město králů, podle data založení na Den Tří králů) nemá 
ideální klima – od dubna do prosince je zakryto mlhou a trápí ho smog. Rovněž 
koloniální půvab starého centra (zapsané na listině světového dědictví UNESCO) s 
opravenými a barevně vyvedenými fasádami je zastíněn nekontrolovaným přílivem 
obyvatel z venkova, takže udávaný počet 8 miliónů obyvatel je pouze hrubým 
odhadem. Střed města tvoří relativně luxusní čtvrti San Isidro, Barranco a 
Miraflores. Na okraji jsou pak slumy bez elektřiny, kanalizace a vody, nazývané 
„ciudades jóvenes“ (mladá města). Centrem města je Plaza Mayor s budovami z 
poloviny 16. století: katedrálou (s ostatky Pizarra), arcibiskupským a 
prezidentským palácem a radnicí. Pěší zóna vede na náměstí Plaza de San Martín, 
na Paseo de la República stojí monumentální soudní palác. K zajímavým stavbám 
patří klášter San Francisco s katakombami, františkánský Convento de los 
Descalzos, kaple Santuario de Santa Rosa de Lima (první svatá na západní 
polokouli, patronka Limy a Ameriky vůbec), kostel Santo Domingo (1540) a chrám 
La Merced. Cenná muzea jsou tři: Národní (archeologické, antropologické a 
historické), Etnografické muzeum a Muzeum národa (Museo de la Nación, s modely 
vybraných lokalit včetně Machu Picchu). Soukromé a původem exponátů poněkud 
kontroverzní je Muzeum zlata (Museo de Oro). K oceánu vede Avenida Larco, kde na 
několika místech na pobřeží naleznete vyhlášené restaurace.
Machu Picchu
Nejslavnější archeologická lokalita Jižní Ameriky (zapsaná na seznamu světového 
dědictví UNESCO), je pro Indiány posvátné a pro turisty dech beroucí místo, které 
pro svět objevil v červenci roku 1911 Hiram Bingham, když hledal "ztracené město 
Inků", tajemnou Vilcabambu (teprve nedávno objevenou a nazvanou Espiritu Pampa). 
Na skalním ostrohu obklíčeném řekou byly ve výšce 2340 m z husté džungle 
vysvobozeny unikátní rozvaliny dodnes záhadného inckého města, které snad mohly 
být soukromou residencí slavného Pachacuteca. Obdivuhodná je nejen poloha na 
horském sedle s panoramatem řady vrcholů včetně působivého Huayna Picchu, ale 
zejména stavby: Chrám Slunce, Intihuatana (místo, ke kterému se připoutává 
Slunce), Chrám Kondora, Posvátná skála, Královská hrobka, Chrám se třemi okny a 
další chrámy, propojené vzájemně schodišti a více než sto patry dokonale 
vystavěných kamenných teras. Překvapivé pohledy nabízí vycházka k mostu Inků 
nebo k bráně Slunce (Inti Punku), od níž se vine Stezka Inků. Dodnes nevíme, 
proč a za jakých okolností bylo "neviditelné" a zjevně posvátné Machu Picchu 
opuštěno. Výchozím bodem pro výstup na Machu Picchu je Pueblo Machu Picchu (2040 
m), osada dříve nazývaná Aguas Calientes je konečnou stanicí turistického vlaku, 
kde se přesedá na mikrobusy stoupající pak prašnými serpentinami vzhůru k 
ruinám Machu Picchu. Naleznete zde i rozlehlé indiánské tržiště s velkým výběrem 
suvenýrů.
Nazca
Městečko leží ve výšce 600 m asi 450 km jižně od Limy. Pyšní se pozůstatky staré 
kultury Nazca z doby 200 – 800 n. l., kterou dokládají nálezy nádob s 
rostlinnými a zvířecími motivy. Nedaleko je pohřebiště Cemeterio de Chauchilla s 
mumiemi, bohužel značně poškozené vykradači hrobů „hacqueros“. Do podzemí 
předinckých i inckých akvaduktů klikatících se ze 100 km vzdálených hor lze 
nahlédnout "oky", šnekovitými závrty, na jejichž dně je přístup k pitné vodě. 
Nejznámější lokalitou je Cantaloc. Obrazce v oblasti Nazca (světové dědictví 
UNESCO) představují jednu z největších záhad Jižní Ameriky. Některé měří až 200 
metrů a žádný z nich, kromě linií a trapezoidů, se neopakuje. Obrazy opice, 
pavouka, velryby, kondora, kolibříka, ale i rukou, stromu nebo "astronauta" byly 
vytvořeny odebráním svrchní zoxidované a proto tmavé vrstvy kamenů, takže vynikl 
světlý podklad. Od roku 1946 do své smrti v roce 1998 je zkoumala německá 
matematička Maria Reiche, ale jejich účel je dodnes nejasný. Sloužily snad jako 
zemědělský kalendář, k rituálním účelům, nebo zde byly přistávací dráhy 
mimozemšťanů? Z vyhlídkové věže při panamerické dálnici, která nevědomky přeťala 
jeden z obrazců – Ještěrku, je vidět jen zlomek kreseb a při vycházce do pampy 
není na zemi vidět nic. Zato nezapomenutelný pohled na jednu ze záhad lidských 
dějin se naskýtá z ptačí perspektivy, při pohledu z malého letadla. V době 
vzniku geoglyfů však letadla neexistovala: komu tedy byly určeny a kdo je tak 
dokonale vyměřil a rozhodl, že budou zobrazena právě tato a nikoli jiná zvířata? 
A co sbíhající se linie? Jsou to přistávací dráhy, nebo tajné informace o 
podzemních zdrojích vody? Toto místo určitě stojí za návštěvu.
Titicaca
Světoznámé jezero o rozloze cca 8560 km2 je od roku 1978 národní 
přírodní rezervací. Leží ve výšce 3810 m. Zhruba dvě třetiny jezera náležejí 
Peru, jedna třetina Bolívii. Průměrná hloubka je 284 metrů, maximální 304 metrů, 
povrchová teplota vody 14°C, obsah soli je 5 promile. Jezero má i vysoký obsah 
minerálů, takže v zimě nezamrzá. Žije v něm 14 druhů ryb, 18 druhů obojživelníků 
a hnízdí zde přes 60 druhů ptáků. V jezeře je několik ostrovů, na peruánské 
straně jsou nejznámější Amantani a Taquile, na bolivijské Isla del Sol, oblíbený 
posvátný ostrov Inků, a Isla de Luna (Ostrov Slunce a Ostrov Měsíce). Do jezera 
vtéká asi 25 říček, z toho 6 větších, ale vytéká jediná, výstižně nazvaná 
Desaguadero (Odvodňovací), vlévající se do bezodtokého jezera Poopo v Bolívii. 
Na mostě přes Desaguadero je stejnojmenný hraniční přechod do Bolívie a je odtud 
možné navštívit předincké památky kultury Tiahuanaco (lokalita UNESCO). V okolí 
jezera žijí převážně Aymarové, v aymarštině znamená Titicaca "Skála Pumy". Pro 
Indiány je jezero posvátné, protože se z jeho vod vynořil bůh Kon Tiki Virakocha – Stvořitel vesmíru, země, nebe i lidí. Po jezeře plují moderní katamarány a jako 
jedna z atrakcí pro turisty i tradiční, byť notně inovované, čluny z totory. 
Zajímavé a už nepočetné je etnikum „Los Uros“ – lidí, kteří sami sebe nazývají 
"Kot Suň" (Lidé černé krve) a kteří byli pravděpodobně již v dávné minulosti 
vytlačeni z pevniny a našli své útočiště doslova na vodách jezera. Ze svazků 
jezerní skřípiny totora, připomínající rákos, si postavili plovoucí ostrovy, 
čluny i chatrče a živili se vodními ptáky a rybami. Dnes si přilepšují prodejem 
rukodělných výrobků turistům. Ostrovů a ostrůvků je asi třicet a najdete na nich 
misijní stanici, základní školu i solární panely. Plavba na totorovém člunu je 
jedinečným zážitkem.
Huacachina
Huacachina je oáza v oblasti písečných dun na okraji města Ica v Peru. Nachází 
se přibližně 3 km jihozápadně od centra města. Od Limy je vzdálena zhruba 265 km. 
V současnosti je Huacachina lákavou destinací pro místní obyvatele i pro turisty, 
kteří zde provozují sandboarding (jízda na speciálním prkně na dunách) nebo 
terénní jízdy autem na písečných dunách. Na březích vodní nádrže je malá 
vesnička Huacachina, kde žije cca 115 obyvatel. Z důvodu bezpečnosti se turistům 
při návštěvě Huacachina nedoporučuje navštěvovat duny osamoceně nebo po setmění.
Ayacucho
Je hlavním městem provincie Huamanga. Uchovalo si více koloniální atmosféry 
než jiná peruánská města a koloniální budovy a chrámy jsou jeho dominantami. Ve 
městě se nachází přesně 33 chrámů – jeden za každý rok Ježíšova života. Pro 
zahraniční turisty zůstává doposud poměrně skryto, ale je velmi oblíbenou 
prázdninovou destinací pro Peruánce. Ti si sem jezdí užívat nejen čerstvého 
horského vzduchu a výletů do okolních hor, ale také poznávat nesčetné 
archeologické pamětihodnosti. Hlavním lákadlem jsou pak místní bujaré slavnosti, 
zejména v průběhu Velikonoc. Součástí oslav jsou kromě tance, hudby, mnoha barev 
a ohňostrojů, také závody koní a běh před rozzuřeným býkem křivolakými uličkami 
města (zde nazývaný jalatoro nebo pascuatoro). 
Huancayo
Huancayo je hlavní město regionu Junín v Peru. Město leží nedaleko údolí 
Mantaro ve výšce 3271 m. Je obchodním a kulturním centrem centrálních 
peruánských And. V minulosti oblast patřila do Říše Inků. Poté bylo město 
kolonizováno Španěly roku 1534. Ve městě se nachází několik budov z koloniálního 
období. 
Huaraz
Město Huaraz je vstupní bránou do národního parku Huascarán a leží v nadmořské 
výšce 3091 m. Po zničujícímu zemětřesení v roce 1970 nemá město příliš 
památek, ale je ideálním výchozím bodem pro výpravy do oblasti Cordillera Blanca 
a na nejvyšší horu Peru a zároveň čtvrtou nejvyšší horu Jižní Ameriky – 
Huascarán. Ve vrcholné sezóně se město hemží množstvím „baťůžkářů“, kteří se 
právě vrátili z náročné cesty nebo svůj výlet plánují. 
Máncora 
Tento plážový resort se nachází v regionu Piura na severovýchodě Peru. Kolem 
města vede Pan-Americká dálnice. Tato oblast je známá svými plážemi s bílým 
pískem a azurově modrou vodou. Panuje zde suché tropické klima a průměrná roční 
teplota je okolo 24°C. Na pobřeží se nachází přes 30 pláží, které jsou díky 
různým mořským proudům velmi oblíbené mezi surfaři.